GATTACA a REMEK. Ačkoliv regionálně rozptýlení po všech koutech republiky, tak na svých společných tour naprosto nerozdělitelní kazatelé hardcore ového evangelia. Jejich spojení se slovinským industro-synthovým screamem IT´S EVERYONE ELSE a nekompromisním raperem a performerem, který si říká N´TOKO, se zdálo na první pohled zvláštní, ale nakonec do sebe vše dokonale zapadlo.

Slovinské duo jsem bohužel prošvihnul, ale v minulosti jsem s IT´S EVERYONE ELSE měl co dočinění, a tak jsem jen mohl oplakat, že jsem toto dvousynťákové uvřískané komando nezastihl. Při jejich koncertech jsem si vždy vzpomenul na to, jak lehce mě vždy dokázali semlít žánrově spříznění ATARI TEENAGE RIOT.

REMEK naštěstí stíhám. Jejich koncerty většinou trvají čtvrt hodiny, ale tentokráte to bylo dvacet minut. Na intenzitě však nešetřili. Zpěvák Marek a kytarista Šaman jsou veteráni scény. Nemyslím věkem. Kapelám, kterým prošli, dodávají nezaměnitelný feeling. Na koncertě nezaznělo ani jejich typické: „Maso vždy bylo, je a bude vraždou a mlíko je znásilnění“, už to možná řekli v Plzni tolikrát, že to tu už všichni ví.

A jejich koncerty? Jejich koncerty jsou emo. Tím myslím emo-violence. Stará škola. Vykřičené hlasivky na punkovém základě, devadesátky hnané hezky postaru přes riffy. Zvuk kytary je boží. Šaman ho táhne přes dvě bedny. Do toho zvuku se lze zamilovat. To samé lze říci o Markově projevu. Na krev, na dřeň, na kost, řve se na lidi bez mikrofonu punkové mantry a leze se na dřevěný altánek, na kterém se hraje. Hardcoreový kazatel, rozervaný Krakonoš i nevyzpytatelný atlet v jednom těle.

I hudebně se REMEK vyvíjejí, jejich nové LP je zase o míli dál, než předchozí materiál. Více si hrají s dynamikou a emoční jiskrou skladeb. Nějakým způsobem se do kytarových melodií, na kterých je to celé stavěné, vkrádá i pozitivní naděje, která v Šamanových strunách nikdy předtím nebyla. Nebo to možná bude i tím textem „jsme prokleti nadějí“!

Na scénu z černých bažin leze hydra zvaná GATTACA. Beznaděj zaplavuje dvorek klubu Pohoda. Mám pocit, že od dřívějších časů kluci a holky trochu zrychlili a někdo je musel před koncertem naštvat. Z tlejících hlubin začínají růst ostré hroty kovových riffů. Že by nám GATTACA začala metlovitět? Krom zpěvačky Lady se mnoha vokálních kreací účastní i kytarista Blum. Ten nejtemnější hardcore tu veřejně obcuje s nejsyrovějším crustem.

Jednočlennému projektu N´TOKO jsem nejdříve moc pozornosti nevěnoval. Byla to chyba. Černovlasý Slovinec byl nakonec opravdovým vyvrcholením večera. Notebook, syntetizér, pár efektů a mikrofon stačí. Ten člověk je neřízená střela. Najednou všichni čumí jen na něj.

Třiatřicet let na hrbu. Rapující Kristus. Svým štěkavým projevem mi místy připomíná Zacka de la Rochu. Vlastně i svoji angažovaností. Angažovanost rapu sluší. V jeho podání dvojnásobně. Podklady, které si částečně pouští a z velké části i přímo při hraní tvoří, jsou zajímavým celkem. Krom zažitých klišé se nebojí noiseu, industriálu ani určitého hudebního minimalismu. A přece to dobře šlape. Žádná alternativa pro obrýlené intelektuály. Svojí osobností dokáže hypnotizovat přítomné, je neustále v pohybu. Jeho ruce lítají sem a tam nebo vytváří nové zvuky na klaviatuře, jeho kušna je kulometem, ze kterého nepřetržitě lítají slova. Už dlouho mě nějaký „hipec“ takhle nechytl.

foto: Matěj Hošek

(více fotografií v lepším rozlišení zde)